RollBlog

První čtení: Evangelium podle Lukáše 6, 20-38 
 "Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: 
"Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. 
Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. 
Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. 
Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. 
Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. 
Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. 
Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! 
Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 
Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. 
Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. 
Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. 
Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 
Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 
Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. 
Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." 

Druhé čtení (základ kázání): Evangelium podle Marka 11, 1-11
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 
a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! A řekne-li vám někdo: 'Co to děláte?', odpovězte: 'Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.'" Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?" Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 
Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: 
"Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!" 
Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
 

Proč je Prague pride tak důležitý? Protože se na jeden den – potažmo týden – v roce zdá, jako by svět byl lepší, než je. Jako by naše společnost byla otevřenějším a svobodnějším místem. Jakoby i v našem světě alespoň na pár chvilek vládla láska a každý byl přijímán takový jaký je v celé své duhové pestrosti. Srpnový průvod hrdosti je oslavou lásky a svobody. Věřím, že to tak je i přes v posledních letech vytýkanou komerci.  Protože to přece není jen tak: zhruba 60 000 lidí se včera v ulicích Prahy cítilo jako doma přičemž právě to pro mnohé z nich – pro mnohé z vás – stále Bohu žel není samozřejmost, leckdy ani v tom skutečném „doma“. Prague pride je happening, který právě svým radostným, pestrým a láskyplným děním a sdílením zpřítomňuje alternativní realitu, alternativní podobu společnosti, která ukazuje na závažné nedostatky současného stavu, ale nabízí a ukazuje, že to jde jinak. 

A ač se nám to dnes možná zdá absurdní, tak přesně tohle je úkol církve a přesně tohle dělal Ježíš, ten potulný učitel z Galileje.  

O historické postavě jménem Ježíš Nazaretský nazývaném Kristus toho s vědeckou jistotou víme velmi málo. Většina relevantních badatelů se shoduje na tom, že žil, měl skupinu učedníků, zemřel na kříži a jeho učedníci posléze svědčili o velmi silné zkušenosti zcela nového druhu, která naprosto změnila jejich pohled na svět, na sebe a na lidstvo. Tuto zkušenost popsali jako setkání se vzkříšeným Kristem. Ale vedle těchto základních milníků se analýzou novozákonních textů, ale i některých mimobiblických zdrojů, dá dobrat i pár konkrétnějších údajů o Ježíšově životě. Jsou to hlavně tři věci: 1) Ježíš naprosto přelomově vyzýval k lásce k druhým lidem, a to i k těm mimo rámec vlastního národa a náboženství. Dokonce včetně nepřátel. 2) Ježíš touto etickou výzvou navázal na hlubší zvěst. S pomocí symbolických obrazů a podobenství totiž kázal hlavně o tom, že se blíží Boží království – tedy plná Boží vláda nad světem, která se projeví přijetím, odpuštěním našich chyb a novou životní orientací spočívající právě v mezilidské lásce. A 3) Ježíš se svými učedníky konal symbolické činy, které měly zpřítomnit, jak by to v té alternativní – Boží realitě mohlo vypadat. Tyto symbolické – prorocké činy máme v evangeliích popsány buď jako zázračná uzdravení anebo právě jako veřejné happeningy. 
Příkladem takového dění je příběh, který jsme před chvílí slyšeli a který se pravidelně v kostelích čte týden před Velikonocemi na Květnou neděli. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na oslu je typický happening inspirovaný jak starozákonními proroky a zaslíbeními, tak zcela aktuální situací. Jednak Ježíšovou osobní aktuální situací, jednak aktuální situací poltickou a sociální. 
Jen si představte ty dobové kulisy. Blíží se významné židovské svátky v hlavním městě římské provincie Judea někdy kolem roku 30. Do Jeruzaléma proudí poutníci z celé země a jistě i ze zahraničí. Všude – dokonce i v chrámu – se to hemží penězoměnci a obchodníky s dobytkem i všelijakými tretkami. Ulice jsou plné i různorodých kazatelů, tu upřímných vykladačů Písma, tu fanatických bojovníků a jistě také mnoha podvodníků a zlodějů. Slovutný a nikterak oblíbený prefekt Pontius Pilát nenechával nic náhodě a při podobných událostech okázale vjížděl do Jeruzaléma se svou vojenskou gardou na koních, aby jasně ukázal slávu, a hlavně sílu Říma. To, kdyby snad náhodou někdo plánoval nějakou vzpouru. A dost možná byl na místě i galilejský tetrarcha Herodes Antipas (L 23, 7), který si svůj vjezd do Jeruzaléma jistě také užil po vzoru králů, jakým byl ještě jeho otec Herodes Veliký.  
A do tohoto předsvátečního mumraje zarámovaného slavnostními příjezdy vzácných hostů přijíždí tesař na oslu. A není to náhodný příjezd. V tom Markově podání, které jsme si četli, je nápadné, že většina vyprávění se věnuje přípravě této akce, a ne samotnému vjezdu. Ježíš si prostě dal záležet na tom, aby jednak jeho vjezd odpovídal starozákonní představě příjezdu mesiáše a jednak aby nastavil zrcadlo mocným tohoto světa. (To, že si u toho věštecky zaflexí před svými kumpány je vedlejší, na tom, že by ve vesnici učedníci našli osla a že by se jeho majitelé zajímali, proč jim ho berou, není nic moc zarážejícího ani zázračného. Svědčí to hlavně o skutečnosti, že Ježíš ví, co dělá a má to promyšlené. Jde to podle plánu.) A je dost možné, že celý ten okolní zástup s plášti a ratolestmi, tedy „ti kdo šli před ním i za ním,“ jak píše Marek, byl také vědomou a připravenou součástí happeningu. Byla to davová akce. Veselý skoro až masopustní průvod plný skandování, mávatek a zpívání. Průvod radosti. Ti lidé však volali a zpívali Hosanna, a to doslova znamená „zachraň, pomoz“. Je to sice všechno sranda a veselí, ale v hloubce jde o vyjádření obav ze stavu světa, o protest k současné společnosti, o nadějné očekávání od tohoto zvláštního krále na oslu. Hlavním heslem protestu je volání o pomoc. Ježíš celým tím symbolickým děním ukazuje, že přicházející Boží království – Boží vláda nad světem – zpochybňuje a relativizuje všechny vládce lidské, a zvláště ty, kteří si nárokují jakoukoli pseudonábožnou úctu či klanění, a kteří by chtěli kompletně ovládat lidské životy. Důležitý rozměr celého evangelijního poselství a Ježíšova života však jde ještě dál. A v tom se naděje zpívajícího davu brzy dost otřesou. Nejen že Boží vláda je víc než vláda lidských politiků, ale Boží – Kristova vláda je jinak. Jen pár veršů před touto scénou parodující královské triumfy evangelista Marek popisuje, jak Ježíš zpražil své učedníky, když zrovna přemítali o tom, kdo je z nich významnější a prosili ho, aby jim zajistil významná místa v Božím království. Řekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."  
(Mk 10, 42-45) 
Boží ideál moci je tedy přesný opak toho, co si pod pojmem vláda a moc představujeme my lidé. Bůh se nepovyšuje, ale sklání. Kristus netyranizuje ale slouží. Neodsuzuje, nýbrž osvobozuje. Přesně proto však Ježíš mnohé zklamal. I když si s ním připadali dobře, přijatě a milovaně – jakoby už v království Božím – tak nemohl splnit očekávání mnohých o tom, že svrhne Řím a silou nastolí nový režim. Království Boží nenastolí lidská moc, politická strategie ani ideologie. Přijde jedině s Bohem samotným. A ten tu mezi námi byl jako král na oslu. Ale místo koruny dostal korunu z trní, místo trůnu ho čekal kříž. Celý Ježíšův život byl podobenstvím o tom, jak s lidmi jedná Bůh. Celý jeho život byl vlastně happeningem lásky. A Ježíšovi blízcí po Velikonocích zažili, že právě ta strašlivá prohra umožnila zásadní vítězství. Kříž byl vlastně také happening absolutní lásky. A zlom, který první křesťané popsali jako setkání se Vzkříšeným Kristem, dává každému, kdo tomu uvěří, jistotu, že všechno lidské snažení o lepší, spravedlivější a láskyplnější svět nepřijde vniveč. Že navzdory stále existující nenávisti a strachu, které na lásce parazitují, nakonec všechno dobře dopadne. Jistotu, že celý svět je v dobrých pečujících rukou a ten dobrý konec nám už nyní jde vstříc. Rozhodnuto o něm bylo právě tehdy, když Kristus porazil smrt a láska porazila nenávist.  

Na Boha nikdy nijak nedosáhneme, nikdy ho nedokážeme, nikdy si ho nepřivlastníme, nikdy ho plně nepoznáme…, ale jsem pevně přesvědčen, že nejlepší cesta, jak se přiblížit jeho podstatě, je následovat Ježíše. A to znamená hledat a žít lásku ve světě a mezi lidmi kolem nás. Přijímat každého právě takového jaký je a i ty, kteří nám škodí proměňovat přijetím a ne nenávistí.  
Každý projev lásky, solidarity a pomoci druhým i přírodě je ochutnávkou království Božího. A tak chci tímto poděkovat organizátorům festivalu Prague pride, že jsou aktivní právě v tomto hledání, a že svou prací ve prospěch lásky ve světě inspirují i mnohé církve k návratu na Ježíšovu cestu. Věřím, že Kristus je s vámi a žehná vašemu dílu. Amen. 
 

Kázání bylo proneseno v rámci bohoslužeb na závěr festivalu Prague pride v evangelickém kostele u Martina ve zdi 14. srpna 2022. 

Dobrá četba k textu: 
Mrázek, J.: Markovo evangelium 9-16;
Pokorný, P.: Evangelium podle Marka; 
Pokorný P.: Ježíš Nazaretský