Každoroční publikaci úvah "Na každý den" letos sestavila farářka Elen Plzáková s pomocí dalších evangelíků a například i řady mládežníků. Deset úvah jsem sepsal i já. Např. tu na 22. května 

Žalm 73, verš 26 
"Ač mé tělo i srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl." 


 

Každým rokem stárneme. Stárne naše tělo, duše i duch. Dostáváme zabrat životem. Není to žádná legrace žít v tomto těžkém světě. Zatímco se jednomu daří skvěle, tak druhý zažívá opravdová muka, ale nehledě na to všichni bez rozdílu postupně odcházíme. Všichni jsme pomíjitelní. Jde o základní poznání života – nebudeme tu věčně. Každý z nás se s tím musí po svém vyrovnat. I když je života krásný, tak postupně chřadneme. Žalmista to zřejmě prožívá velmi intenzivně. Každý z nás se dříve či později dostane do situace nemoci, odcházení, strádání, umírání. Patří to k našemu životu neoddělitelně. A člověka to často vede k myšlenkám marnosti a ztráty smyslu. Bibličtí svědkové tuto zkušenost nijak nepřehlížejí ani ji nepřikrášlují. Přiznávají utrpení, přiznávají smutek, a přesto vždy znovu obrátí svou naději k základu svého života, kterým je Hospodin. Všechny ostatní základy totiž nutně selžou, Hospodin je však věčný. 


 

Hospodine, Pane náš, 

Ty víš, jak je náš život těžký, však sis to taky sám prožil v Ježíši Kristu. Pomáhej nám ve chvílích rezignace a smutku poznat svou přítomnost. Ty miluješ každého z nás a držíš nás ve svých rukou, pomoz nám na to nikdy nezapomenout.

Amen