Každoroční publikaci úvah "Na každý den" letos sestavila farářka Elen Plzáková s pomocí dalších evangelíků a například i řady mládežníků. Deset úvah jsem sepsal i já. Např. tu na dnešek - Velký pátek 10. dubna 2020: 

Velký Pátek 
10. dubna 
Žalm 22, 2

 

"Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám."

Báseň pre dve dlane jeden kríž - Gabo Németh (blog.sme.sk)

 

Největšímu křesťanskému svátku předchází největší prohra. 

Bůh, který přišel jako člověk,umírá. Lidská nevědomost, selhání, zloba, strach a nenávist ho zabíjejí znovu a znovu. Zlo a smrt ve světě vítězí a vše nasvědčuje tomu, že po tom, co lidstvo koná, si nezasloužíme nic jiného než mrtvého Boha. 
 

Zkušenost utrpení, selhání a opuštění není v křesťanství zastírána, nýbrž je v samotném centru našeho vyznání. To je zcela zásadní zvěst, která je často upozaděna naivním pozitivním myšlením. Optimismus vždy narazí na první životní trable, ale křesťanství není o optimismu. Biblické křesťanství vidí svět takový, jaký je, a přesto si troufá svědčit o naději. 

Otázku: „Proč se děje zlo?“ nikdy nevyřešíme ve smyslu ‚z jaké příčiny‘. Ale to slovo ‚proč‘ znamená původně v češtině stejně jako v hebrejském textu tohoto Žalmu: „PRO CO?“
a „K ČEMU?“ 

Kříž na Golgotě je stejně jako každá smrt znamením absolutní a definitivní prohry života.
K čemu? 
To se ukáže třetího dne. 


 

Hospodine, Pane náš, 

Tys přemohl smrt, 
prosíme Tě posiluj v nás naději, že ani nás již nečeká nicota, nýbrž Tvé přijetí. 

Amen