1.Čtení: 1. Korintským, 15, 19-28 

19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:

22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.

24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.

25 Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.

26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,

27 vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.

28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.


Základ kázání: Evangelium podle Marka 10, 17-27 
17 Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

18 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“

20 On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“

21 Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“

22 On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!

25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

26 Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“

27 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“



„Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“        
„Kdo tedy může být spasen?“

To jsou zásadní otázky lidského života, života pod zorným úhlem věčnosti.  Otázka spásy, tedy zcela dobrého vyústění a naplnění našeho života a životů našich bližních; otázka po odpuštění vin a přijetí do Boží přízně a Božího království patří k nejzákladnějším otázkám křesťanství a lidské zkušenosti vůbec.

Co bude po tom? Po smrti? Kdy a jak nastane konec všeho? Jak to všechno dopadne? Dopadne to dobře? A dopadne to dobře se mnou?

To všechno jsou věčná témata lidského přemýšlení, nikdy nevyřešená a nikdy nevyřešitelná a přesto stále znovu zaměstnávající naši představivost. Cítíme, že se nás bytostně týkají. Chceme vědět, jaký je smysl naší existence zde na světě a zda vůbec nějaký smysl je.

Náboženští lidé v historii často hledali návody. Návody k úspěšnému životu zde a k zajištění dobrého života po smrti. Ve všech možných tradicích a kulturách vznikl bezpočet mýtů a teorií, jaké to po smrti bude a snad ještě více rituálů, metod, cviků a rad k zajištění si přízně všech možných bohů a konečně i Hospodina.

V Izraeli na počátku našeho letopočtu se na otázku po správné cestě ke spáse odpovídalo často Božím Zákonem. Dodržuj Zákon – desatero, všechny jeho aplikace a všechna další pravidla z něj vycházející a tím dosáhneš Božího přijetí. Takto odpovídalo tehdejší tradiční židovstvo a zejména tak uvažovala skupina tzv. farizejů, kterou známe z řady evangelijních epizod.

V textu, který jsme četli, vidíme, že Ježíš ze své tradice na první pohled nijak nevyčnívá a bohatému člověku zopakuje to, co oba dobře znají – druhou polovinu desatera – totiž tu, která se týká dobrého vztahu k lidem kolem nás. Jenže, jak je Ježíšovým zvykem, nezůstane pouze u obecně platné poučky, ale řeší konkrétního člověka v jeho konkrétní situaci. S láskou hledí na poctivého mladíka, vidí jeho upřímné obavy i snahu a vyzve ho ke zbavení se majetku a k následování. „Víš zrovna pro tebe je majetek až příliš velkým pokušením a příliš velkou zátěží. Jsi schopen to překonat?“  Bohatý mladík však smuten odešel. O jeho dalším osudu nic nevíme…

Ale Ježíšovi posloužil jako modelový příklad člověka, pro kterého je právě bohatství překážkou. „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“ Je to prostě nemožné. U jiných bohatých lidí řešil Ježíš jiné problémy. To je důležité zmínit – nevadilo mu bohatství obecně, vadila mu závislost na majetku; u chudých zase kritizoval závist; u moudrých pýchu, u mocných pocit nadřazenosti atd. Nejde tu o poznání a odsouzení jedné skupiny, ale o pochopení, že na každého z nás má Ježíš přísný nárok. A právě tato přísnost učedníky vyděsila. Zřejmě tedy nestačí dodržovat přikázání. Je potřeba víc. Je potřeba proměnit celý život od jeho základů.

Chvíli před naším příběhem mluvil Ježíš o tom, že je potřeba „přijmout Boží království jako dítě.“ (Mk 10, 15). Zaskočení učedníci, se nyní po zaznění dalších a dalších nároků zřejmě i ve strachu o svůj vlastní osud již naplno zeptají: „Kdo tedy může být spasen“? Může být spasen vůbec někdo? Je vůbec možné dostát Božímu Zákonu a Ježíšovým výzvám?

 

Hlásíme se ke křesťanství, ke křesťanskému vyznání, víře, hodnotám, požadavkům, ideám a vizím. Hlásíme se k Ježíšově vzoru, k Bibli a k historii církve. Co všechno mezi to patří a naplňujeme to? Jsme vůbec schopni alespoň vypsat, co všechno má správný křesťan dělat, aby byl spasen? Jsme schopni podle toho opravdu vždy jednat? Jsme schopni dosáhnout Boží přízně? V Bibli narážíme na celou řadu příběhů a výroků, které varují před špatnou cestou, před soudem, před zavržením. Umíme se rozhodnout správně? Dokážeme být lepší než ti druzí, než ti odsouzení?

Takto kladly otázky celé generace křesťanů a dalších lidí. Ptají se tak mnozí i teď. Hledají pro sebe návod a pravidla, která však často posléze zneužijí k moralizování druhých. Hledají záchranu pro sebe, ale často proto odsuzují druhé. Otázka „kdo může být spasen?“ až příliš často vedla spíše k vymezení, kdo spasen být nemůže…přičemž samotných tazatelů se to samozřejmě netýkalo.

 

Ptát se po vlastních zásluhách a po vysloužení si Boží přízně je však zcela zásadně špatně! Ježíš to naznačil již na začátku rozhovoru s bohatým člověkem, hned v reakci na jeho oslovení: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ A nyní v odpovědi učedníkům to dále rozvíjí: „Ptáte se, kdo může být spasen?… No podívejte – u lidí je to nemožné…“

Chceš dosáhnout spásy? Nemáš šanci. Přirovnání s velbloudem a uchem jehly se netýká jen bohatého mladíka, týká se každého z nás. My opravdu nejsme schopni překonat své slabosti natolik, abychom si u Boha cokoli zajistili, natož vlastní existenciální záchranu života. Nikdo toho není schopen. Ano, můžeme a máme konat dobré věci, ano můžeme a máme dodržovat desatero, ale být dokonalí tak jako náš nebeský Otec? Vydobýt si jeho přízeň? Na to nemáme – před přísným Božím zákonem nelze stoprocentně obstát.

Tohle Ježíš přišel říci všem těm namyšleným kněžím, zákoníkům a vládcům, všem těm moralistům a poučovatelům: pochopte, že nejste lepší než ostatní, nemůžete být. Chcete si zajistit spásu? U lidí je to nemožné! Avšak upozorňuje na to vše jen proto, aby vzápětí dodal:

„ale ne u Boha, vždyť u Boha je možné všecko“

I když se budeme snažit býti sebelepšími, tak podle Bible se do Božího království nedostáváme svými silami. Dostává nás tam Bůh sám. On je základem i cílem života a ne naše snahy, schopnosti a touhy.

 

„U Boha je možné všecko“ a proto přišel na svět v lidském těle Ježíše Krista, proto jako člověk zemřel a proto smrt překonal, aby již nikdy neměla definitivní moc nad námi.  

Budeme-li spoléhat na sebe a na své síly, můžeme si pouze zoufat, že biblického – kristovského ideálu nelze dosáhnout. Ale Ježíš připomíná, že můžeme a máme vkládat naději v Boží síly, v Boží dobrotu. V Boží zaslíbení, v Boží lásku.

Reálná možnost zatracení je živě přítomna stále. Stále stojíme na rozcestí, ale nestojíme na něm sami.

„U Boha je možné všecko“ a proto můžeme vyrazit na cestu života s vědomím, že ten finální zápas již byl vybojován na kříži. Můžeme vyrazit s vědomím, že i když odbočíme špatně, bude náš osud stále v dobrých rukou našeho Pána, stvořitele a spasitele. Můžeme vyrazit s vědomím, že Boží Zákon slouží jako ukazatel vedoucí ke svobodě, jako orientační bod, jako maják a nikoli jako svazující a odsuzující nástroj v rukou mocných. Ano Zákon stále je Božím nárokem na náš život, ale máme jej naplňovat z vděčnosti za přijetí;  a nikoli v úzkosti před trestem.

U Boha je možné všecko“ a tak není z Boží přízně nikdo vyloučen, ani vyděšení a nechápaví učedníci, ani onen bohatý člověk pro své bohatství, ani celníci, cizoložnice a všichni ti hříšníci, které Ježíš přijímal.

„U Boha je možné všecko.“ Proto si buďme jisti, že přes všechny nedostatky; přes to, že na Boha zapomínáme; přes to, že nás často ovládá strach, křivdy, výčitky, hněv či únava; přesto že jsme zahlceni prací; přes všechna naše selhání nejsme ani my z Boží přízně vyloučeni. I nás Hospodin přijímá. A nejen nás, ale každého člověka. Protože Bůh dobře ví, jak se s naším životem pereme. On si lidský život prožil se všemi radostmi i bolestmi a stále s námi prožívá i všechny radosti a bolesti našich životů.  Ano, samozřejmě - naše selhání Boha mrzí a zlo, které lidé působí, jej vždy znovu rozhněvá.  Ale jeho Láska je silnější než všechno lidské zlo. „Vždyť u Boha je možné všecko.“  

 

Lidská spravedlnost má na světě své neodmyslitelné místo, ale nikomu nesmíme upřít Boží přijetí. Boží Soud nás stále čeká, ale soudcem, svědkem i obhájcem bude sám Bůh – milující Otec, obětovaný Syn a posilující Duch. A on odsoudí všechno zlo v nás a nás od něj osvobodí, takže nakonec bude Bůh všechno ve všem. Nemějme tedy ze setkání s Bohem strach, nýbrž žijme své životy s nadějným výhledem k dobrému konci.

Znamená to všechno, že na ničem nezáleží? Že se můžeme chovat, jak se nám zachce? Samozřejmě, že ne. Boží výzvy a nároky jsou stále platné, ale jsme již osvobozeni od strachu a jsme osvobozeni k lásce. Jsme přijati a náš život má dobrý smysl bez ohledu na naše úspěchy, náš výkon či selhání. Ale právě toto vědomí nás vysílá do světa se zodpovědností a závazkem.

Protože teprve tehdy až pochopíme, že Boží láska je bezpodmínečná, vezmeme opravdu vážně i Boží výzvy a přikázání. Teprve když pochopíme, že Kristus již zvítězil, budeme moci přestat zoufat nad svým budoucím osudem, ale zaměřit se na lidi kolem sebe, na společnost a celé stvoření. Teprve tehdy až pochopíme, že do království Božího opravdu patří každý člověk, poznáme, že každý život má stejnou hodnotu a sdílí stejný základ, který je v Boží lásce.  A když tohle všechno přijmeme, můžeme pak plně spatřit, že Boží království vskutku již „je mezi námi“ a my jsme pozváni k péči o něj. Jsme pozváni k radosti z jeho přítomnosti a z ujištění, které Hospodin skrze Izrael určil celému světu a každému z nás:

Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil. (Gn 28, 15)“

Tak nemějme strach, vždyť u Boha je možné všecko.

AMEN

Vršovice 26. 8. a Strašnice 2. 9. 2018