text napsán pro časopis evangelické mládeže Nota nebe. 
http://notanebe.cz/2018/06/ano-je-to-nase-nasili/

V sobotu 26. května proběhla v rámci festivalu Divadelní svět Brno česká premiéra divadelní hry „Naše násilí, vaše násilí“. Hru napsal a zrežíroval chorvatský dramatik Oliver Frljić známý svými inscenacemi, které často kontroverzně kritizují církev a západní společnost.

Již dopředu informovala média o scéně, v níž má Ježíš znásilňovat muslimku. Silné emoce na sebe nenechaly čekat. Proti uvádění hry protestovaly v Brně stovky lidí. A představení bylo nakonec některými z nich přerušeno. Vadila jim jak scéna s Ježíšem, tak i nahota v jiných částech dramatu a další provokativní motivy.       

Scéna Ježíše znásilňujícího muslimku je prý urážkou Krista a jde tedy o rouhání, hanobení náboženských symbolů atd. Prvoplánově to tak opravdu vypadá a nedá se popřít, že ta scéna není příjemná a nesporně je šokující.              

Přidáme se na stranu hnutí s názvem Slušní lidé (které je podle Ministerstva vnitra hnutím extremistickým)? Připojíme se k rasistovi a bývalému politikovi Miloslavu Sládkovi? Budeme přehnaně, byť pochopitelně uraženi jako mnozí konzervativci v čele s arcibiskupem Dukou? 
I když máme pochopení pro pohoršené reakce, ptejme se, co nám dílo chce skutečně říci. A když zrovna nemáme čas zajít do brněnského divadla, stačí trochu googlit. Na webových stránkách divadla Husa na provázku i samotného festivalu se v informacích o hře dočteme mimo jiné toto:

„Inscenace zpochybňuje nejen situaci ve světě, zpochybňuje Evropu jako celek, její exkluzivitu a izolaci zároveň. Tvůrci kladou divákům řadu nepříjemných otázek: Jsme si vědomi, že naše bohatství závisí na tisícovkách mrtvých na Blízkém Východě?“

Měli bychom se tedy zamyslet znovu. Ona inscenace nás záměrně vytrhává z komfortní zóny a chce na něco upozornit. Autor chce šokovat a tím přivést diváka k přemýšlení nad současnou situací našeho světa a společnosti.  

Jak se tedy s tou nepříjemnou scénou vyrovnat? Domnívám se, že křesťané by měli zklidnit hormony a najít inspiraci ve své vlastní tradici. Vždyť sama Bible je plná zvláštních podobenství, modelových příběhů a šokujících proroctví, které ukazují dál a hlouběji.

Vzpomeňme např. na proroky. Ve 23. kapitole knihy Ezechiel si můžeme přečíst velmi provokativní proroctví, které je navíc vložené do úst samotnému Hospodinu. Najdeme tam velmi nepříjemná a urážlivá slova o slavných městech Samaří a Jeruzalém. Ano o Jeruzalému, o hlavním a posvátném městě, o sídle Božího chrámu, Ezechiel píše jako o nevěstce. A velmi podrobně, až naturalisticky popisuje, jak souloží s mnoha cizinci a nepřáteli. Zbožné Izraelce musela taková slova opravdu pobouřit. „Vždyť je to urážka našich tradic, urážka samotného Boha.“ Ale Ezechielovi nešlo o urážku Jeruzaléma. Natož Boha. Šlo mu o upozornění na to, že Izraelci v tu dobu zrazovali to, co Jeruzalém symbolizoval a co po nich Hospodin chtěl, a tak z Jeruzaléma onu nevěstku vytvořili. Ezechielovo proroctví mi připadá jako velmi dobrý klíč k pochopení hry Olivera Frljiće.

Ona problematická scéna je podobenstvím o křesťanech páchajících zlo. Je to podobenství o křesťanech odmítajících pomoc muslimům v nouzi.      

Je to podobenství o křesťanech-islamofobech, i o těch, kteří Kristovo jméno zneužívají k mocenskému ovládání druhých a k rozhodování o tom, co je a co není „rouhačské“.
Je to obraz těch, kdo stojí na hranicích s cedulí „tady bydlí Ježíš“ a odmítají pomoc uprchlíkům.  
Je to podobenství o těch, kdo volají po obraně „křesťanských hodnot“ a neví nic o Ježíšově výzvě k lásce k bližnímu. Ano, Ježíš těchto „slušných lidí“ a obránců křesťanství před islámem je Ježíš, který znásilňuje muslimku, ale tenhle jejich Ježíš není Kristus.

Hra není ani důkazem o úpadku společnosti („nemravné“ a „šokující“ bylo umění v různých podobách vždy a všude), ani rouhačstvím. Realita lidí zaštiťujících se Kristem a přitom páchajících zlo je přece mnohem horší než neslušné“ divadlo. To oni totiž vytvářejí ve světě obraz o násilnickém a mocichtivém Kristu. A ten šokující a nepříjemný obraz v divadle má právě tu funkci, že upozorňuje na skutečné zlo, které v našem světě bují bohužel až příliš často ve jménu Krista.    

Obávám se, že ti protestující a tzv. Slušní lidé, kteří vtrhli do Husy na provázku, jsou z velké části potrefenými husami. A jejich zásah do svobodného uměleckého projevu je nepřípustný.

Souhlasím s Tomášem Halíkem, který po zhlédnutí hry napsal pro Lidové noviny:       

V té hře vůbec nejde o ,Ježíše znásilňujícího muslimku’, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také ,nelíbilo’, ale cílem ,cool theatre’ není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení.

Chápu, že se mnoho opravdových slušných lidí a křesťanů cítí také pohoršeno a raněno tím neuctivým vyobrazením Ježíše. Ale své rozhořčení nesměřujte na autora, na herce ani na tu hru. Své rozhořčení směřujte na ty, kteří šíří nenávist, na ty, kteří ubližují druhým a odmítají pomoci těm, kdo se trochu odlišuje, a na ty, co jsou k utrpení druhých lhostejní a přitom se zaštiťují Kristovými slovy.      

A týká se to každého z nás. Je to naše křesťanská a evropská lhostejnost. Je to naše násilí. A jestli se nám obraz Ježíše znásilňujícího muslimku nelíbí, pojďme se v Kristově jménu změnit a pojďme té muslimce pomoci.

A neupínejme se přitom k obrazům Boha a jejich znevažování či naopak uctívání. Bůh je přece vždycky ještě jinde, jinak a víc…  



_________

„Českobratrská církev evangelická je spjata se společností, ve které žije. Proto nesmíme připustit, aby někdo o své vlastní vůli například určoval, co smí herci hrát, nebo na co se smí diváci dívat, jak se stalo při divadelním představení Naše násilí a vaše násilí v Brně 26. 5. 2018. Nejde nám o interpretaci divadelní hry. Odmítáme však, aby skupiny spojené s fašismem či neonacismem používaly křesťanské hodnoty jako zástěrku pro své jednání.

V následování Krista se potkávají lidé všech ras a národů, sociálního a ekonomického postavení. Proto odmítáme, aby lidé, kteří šíří nenávist a brání svobodě, mluvili jménem křesťanů.“

Litomyšl 2. 6. 2018, 4. zasedání 34. synodu Českobratrské církve evangelické