Evangelium podle Matouše, 5. kapitola, 13-16
13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Ve svém vztahu ke světu církev v historii čelila a také podléhala dvěma pokušením (mimo mnohé jiné). Buď svět zavrhnout jako nepřátelský a málo duchovní, izolovat se od něj a varovat před ním, anebo ho naopak ovládnout a silou přizpůsobit svému obrazu. Obě řešení byla špatná, i když se pro obhajobou obou používala i Bible.
Přesvědčení o výjimečnosti křesťanstva v Bibli samozřejmě najdeme, často tam najdeme i prvky odporu ke světu, ale Kristova zvěst není nepřátelská, není exkluzivistická a rozhodně není násilná.
Na konci Matoušovoa evangelia formuluje Kristus poslání církve misijně – získávejte mi učedníky, tedy šiřte dobrou zprávu, učte má přikázání atd.
Jak to, ale má církev dělat? My jako ČCE máme s misií problém. Představa pouličních hlasatelů Krista nás často přímo rozčiluje, sami se někdy bojíme mluvit, i když už to není trestné. I já sám patřím k těm, komu misie např. různých evangelikálních natož pak letničních hnutí není zrovna vlastní, ... ale jak tedy šířit křesťanskou zprávu a jak svědčit o naší evangelické cestě k ní?
A Ježíš tu nabízí odpověď – misie není jen zpívání a veřejné hlásání základních bodů kréda- v uvedeném textu říká: Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Církev je světlo světa a sůl země. Nemáme ani vládnout, ani se schovat, máme VE světě žít a svítit před lidmi. To prvoplánově znamená zachovávat přikázání a chovat se morálně…Ale nejenom. Uvědomme si, co naší Českobratrské církvi evangelické jde a co se nejen v české protestantské tradici projevovalo v historii už mnohokrát: na základě křesťanského vyznání se starat o věci veřejné. Pomáhat tam, kde je třeba, vyjadřovat se ke společenským otázkám, postavit se nenávisti, která se různými prostředky a z různých stran šíří, a zahánět strach. Podporovat rozum, vzdělání a svobodu, ale nezapomenout, že to vše děláme právě na základě Kristových slov, biblické zvěsti a osobní víry.
Tak můžeme svítit a solit…Svítit neznamená moralizovat a rozkazovat, ale žít podle svého vyznání na základě vděčnosti nejlépe jak umíme, inspirovat tím ostatní a ukazovat možnou cestu.
Solit neznamená vnucovat všem naši chuť, ale být rozeznatelnou a nepostradatelnou součástí světa. A proto nesmíme ztratit slanost a nesmíme svítit ve skrytu „pod nádobou“. Proto je potřeba definovat, co je slaností křesťanského vyznání - v rámci ČCE - a nebát se vylézt na horu a svítit před lidmi...
Komentáře
Jsem katolička, takže ČCE si nahrazuji svou Církví, ale líbí se mi, co jste napsal.
Děkuji. :)
Samozřejmě by nejlepší bylo psát obecně o "Církvi Kristově", nebo o "křesťanstvu".
Text byl určen na poradu vedoucích evangelické mládeže, proto jsem to formuloval konkrétně...a pak také tak nějak akutně cítím nedostatečnou vymezenost toho, co ČCE vlastně znamená.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.