Evangelium podle Matouše, 5. kapitola, 13-16

13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.

15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

 

Ve svém vztahu ke světu církev v historii čelila a také podléhala dvěma pokušením (mimo mnohé jiné). Buď svět zavrhnout jako nepřátelský a málo duchovní, izolovat se od něj a varovat před ním, anebo ho naopak ovládnout a silou přizpůsobit svému obrazu. Obě řešení byla špatná, i když se pro obhajobou obou používala i Bible.

Přesvědčení o výjimečnosti křesťanstva v Bibli samozřejmě najdeme, často tam najdeme i prvky odporu ke světu, ale Kristova zvěst není nepřátelská, není exkluzivistická a rozhodně není násilná.

Na konci Matoušovoa evangelia formuluje Kristus poslání církve misijně – získávejte mi učedníky, tedy šiřte dobrou zprávu, učte má přikázání atd.      
      
Jak to, ale má církev dělat? My jako ČCE máme s misií problém. Představa pouličních hlasatelů Krista nás často přímo rozčiluje, sami se někdy bojíme mluvit, i když už to není trestné. I já sám patřím k těm, komu misie např. různých evangelikálních natož pak letničních hnutí není zrovna vlastní, ... ale jak tedy šířit křesťanskou zprávu a jak svědčit o naší evangelické cestě k ní?

A Ježíš tu nabízí odpověď – misie není jen zpívání a veřejné hlásání základních bodů kréda- v uvedeném textu říká: Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Církev je světlo světa a sůl země. Nemáme ani vládnout, ani se schovat, máme VE světě žít a svítit před lidmi. To prvoplánově znamená zachovávat přikázání a chovat se morálně…Ale nejenom. Uvědomme si, co naší Českobratrské církvi evangelické jde a co se nejen v české protestantské tradici  projevovalo v historii už mnohokrát: na základě křesťanského vyznání se starat o věci veřejné. Pomáhat tam, kde je třeba, vyjadřovat se ke společenským otázkám, postavit se nenávisti, která se různými prostředky a z různých stran šíří, a zahánět strach. Podporovat rozum, vzdělání a svobodu, ale nezapomenout, že to vše děláme právě na základě Kristových slov, biblické zvěsti a osobní víry.

Tak můžeme svítit a solit…Svítit neznamená moralizovat a rozkazovat, ale žít podle svého vyznání na základě vděčnosti nejlépe jak umíme, inspirovat tím ostatní a ukazovat možnou cestu. 

Solit neznamená vnucovat všem naši chuť, ale být rozeznatelnou a nepostradatelnou součástí světa. A proto nesmíme ztratit slanost a nesmíme svítit ve skrytu „pod nádobou“. Proto je potřeba definovat, co je slaností křesťanského vyznání - v rámci ČCE - a nebát se vylézt na horu a svítit před lidmi...