Izajáš 9. kapitola 1-6

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení,budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

           

Začíná nový církevní rok, připomínáme si příchod Ježíše Krista a připomínáme si očekávání jeho druhého příchodu.  
Chystáme se na svátky přicházejícího světla do tmy, svátky vítězství dobra nad zlem. Svátky pokoje, klidu a míru, lásky a radosti, solidarity a rodiny…   

… Asi proto na nás v televizi nepříjemným hlasem křičí zelený mužík s čepičkou, ať si koupíme nový počítač, a asi proto nám podivný fousatý pán v červeném nabízí povlečení. A asi proto uklízíme, asi proto plánujeme, kdy, kde se s kým sejít a s kým nesejít. Asi proto připravujeme, co kdy budeme jíst, co kdy a za kolik budeme pít… asi proto jsme tak nervózní, unavení, vystresovaní, nemocní…        

Upozorňovat na to, jakou zvláštní podobu má v naší světské společnosti advent, asi nemá smysl, to každý vidí a kritizovat překroucení Vánoc je až moc jednoduché.  Skoro by se chtělo říct - buďme rádi aspoň za to, že v obecném povědomí zůstala radost, láska a rodina, … i když vlastně už málokdo ví proč - přesto, že dnes často lidé ohání těmi pověstnými křesťanskými hodnotami…     
           
Ale v tuto chvíli je důležitější se zeptat – víme to my?  

Říkáme si křesťané, často říkáme, že nám byly Vánoce ukradeny, a že to my přece známe a držíme jejich pravý význam… Chce se nám kritizovat konzum a rozežranost. Když se fašisté zaštiťují křesťanstvím, právem chceme protestovat.     
Chceme vracet Vánocům jejich spirituální obsah… u Vánoc se nám to snad i daří a zvládáme je někdy opravdu i prožít, ale prožíváme skutečně advent? A jak ho máme prožívat? Jak si poradit s těmi čtyřmi týdny? Pokojně očekávat Vánoce? Vždyť je přece potřeba toho tolik zařídit.        

Možná někdy máme problém porozumět postu před Velikonoci, ale Advent máme problém prožívat.
Očekáváme Vánoce, už po dvacáté, po padesáté, po osmdesáté… Někteří se na ně těšíme díky blízkým, jiní se těší na dárky, jiní ztratili jejich smysl úplně a na jen tak veselení už nemají sílu ani trpělivost, jiní podlehli předvánočnímu shonu atd.

 Onomu předvánočnímu shonu se asi úplně nevyhneme, neustálému narážení na podivnou podobu sekulárních Vánoc asi taky ne. Ale snad můžeme díky vědomí toho, co znamenají samotné Vánoce - totiž to, že se Bůh stal člověkem a přinesl pokoj všem lidem - najít v těch 4 týdnech alespoň nějaké chvíle klidu, alespoň nějaké chvíle pokojného přemítání o tom, jak i do našeho života přichází Pán. Když na nás v televizi zase vyskočí ten nepříjemný zelený škřítek s pokřikem "tablety všem!" můžeme televizi prostě vypnout a ne proto, abychom šli uklízet, ale abychom se alespoň chvíli věnovali sobě a Jemu. 

Asi jsme si zvykli nemyslet na konec světa, na ten druhý příchod, ale Ježíš nejen že přišel a ještě jednou přijde, nýbrž stále přichází … každý rok, každý den, neustále – ať už jsme my provedli cokoli, i když jsme třeba už sami sebe odsoudili a vzdali se naděje - On se k nám vrací se svou láskou, odpuštěním, nataženou rukou a otevřenou náručí s výzvou, „následuj mě a nehřeš víc“…  
A je na nás, jak mu odpovíme… 
           


Jan 1. kapitola 1-5.14
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.       
…
 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.       
           

předneseno na adventním odpoledni strašnického sboru v roce 2015